© MK Apolo
 

  

 

Vyberte rok:

 

 Luž 2015, Heřmanice v Podještědí - Lužické hory (17. - 18. října 2015):

S vrcholící modelářskou sezónou jsme se, jako již po pět let každoročně, těšili na dalekou cestu na severozápad - na soutěž Luž pořádanou kluky ze SPL Liberec. Letos jsme jeli jen ve dvou osádkách; Miloš a Miloš Völklovi v jedné a Dušan a Tom Ritzovi, Jirka Jan, Martin Glogar a já ve druhé. Zelená vlna Radiožurnálu i další rádia hlásila hned několik dopravních komplikací a do toho déšť. Vše se potvrdilo a tak zatímco Milošové dorazili do Heřmanic v čase, který dr. Sheldon Lee Cooper definuje jako "dovečer", naše osádka (i díky opravě zlomeného stěrače, použití kosmického stěrače tekutého a objížďkách zákoutími, kde se i lišky bojí spát) přistála v místě konání až těsně před desátou hodinou večerní, tedy už regulérně v noci. Takže zatímco jsme se šli po ubytování podívat dolů za klukama, štrngnout si a popovídat, tak někteří již doštrngali a šli spát, aby byli ráno čerstvětjší, než my. Přesto jsme se s kamarády v noci dosyta nasmáli, vždyť kdo by spal, když ráno se jde na výšlap a odpoledne kouká na modely? Probudili jsme se do zamlžené a orosené soboty, na snídani vystřídali "bratry Němce" a před jedenáctou přemýšleli, kam letos vyšlápneme, když máme takový časový skluz. Vše ale vyřešili kamarádi Miloš Völkl a Honza Kopecký, kteří nás odvezli až k chatě Luž, čímž nám ušetřili lán cesty a my tak mohli radostně vyrazit směr Jonsdorf. Hoši, děkujeme, bez vás bychom skalní útvary a lomy v oblasti Mühlsteinebrüche neviděli! Na výpravu se nás vypravilo pět - osádku vozu č. 2 bez právníka doplnil z vozu č. 1 mladší Miloš. Výšlap jsme si užili, mlha byla kouzelná, atmosféra jedinečná, nezmokli jsme a ještě za světla jsme se po asi šestnácti kilometrech vrátili v pořádku zpět. Dali jsme si dobrou večeři, tradiční vědomostní kvíz techniky a letadel, poklábosili nad modely a užili si i zbytek soboty. Po nemnoha hodinách spánku jsme se v neděli po snídani dozvěděli výsledky vědomostní soutěže (opět jsme neuspěli) a pak nastal již čas vyhlášení vítězů bodovací soutěže. Získali jsme ocenění ve čtvrtkách letadel a technice i pár ocenění z doprovodných, speciálních kategorií. Naše speciální subjektivní ocenění "Poctivo zrobeny" letos obdržel Miloň Vojtíšek za Chevroleta 1/72 a Martin "Yetty" Plaček za Zero 1/48, cenu SHARP Best of Show získal Pavel Huryta za Bristol F2B 1/32. Vyhlášení proběhlo skoro o hodinu dříve, než obvykle, což jsme zejména my kvitovali s povděkem, neboť cesta domů je dlouhá. Klukům ze SPL Liberec se 24. ročník jejich soutěže povedl hezky připravit i zrealizovat. Věříme spolu s nimi, že si letos díky posunování termínu a dalším komplikacím, vybrali "hubený rok" na pár let dopředu a napřesrok, na jubilejní 25. Luži, budou mít modelů tolik, kolik si tato příjemná bodovačka v srdci Lužických hor zaslouží. Přijeďte i vy, vítán je každý! (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Battle of Britain 75th Anniversary and waiting for the XH558, Velká Británie (11. - 15. září 2015):

Na začátku tohoto roku jsem zjistil, že jediný přeživší restaurovaný Avro Vulcan (XH558) bude mít letos poslední leteckou sezónu. Od tohoto okamžiku jsem nepřestal uvažovat nad tím, jak se dostat za Kanál a vidět naposled tuhle krásu ve vzduchu burácet. Stále to však byl jen ten nedosažitelný sen, který měl hodně trhlin v proveditelnosti. Avšak svůj plán jsem navrhl Pavlovi a později se přidal i Dušan s Tomem, bez kterých by naše cesta za krásami Anglie (a pro mne za XH558) nebyla uskutečnitelná. Termín odjezdu se stanovil na 11. září a návrat na 15. září. Po menších komplikacích s letenkami a po několika plánovacích brífincích jsme zvolili místa, která bychom chtěli vidět. A plán jsme skoro celý dodrželi. Členové zámořské expedice tedy byli: já (Ondřej Škarka), Kristýna Drejslová, Dušan a Tom Ritzovi a Pavel Šenk. Odlet z Prahy, přistání v Lutonu – první etapa proběhla v pořádku. Následovalo vyzvednutí auta z půjčovny a výuka jízdy "na té správné straně" vozovky v praxi. Sobota (12. září) byla klíčovým dnem – měli jsme navštívit leteckou show v malém městečku Old Sarum (část Salisbury) na jihu Anglie. Na místě nás čekala ta nekrásnější podívaná v podobě Spitfirů, Mustanga, B-17, Swordfishe a mnoha dalších strojů, které létaly pár metrů nad našima hlavama. Avšak Vulcan nikde. Technické problémy během letu na místo konání airshow způsobily, že se XH558 vrátila na své domovské letiště. Prostě Osud... Následovala prohlídka středověké památky Old Sarum a Stonehenge, který je odsud nedaleko. Další den byl věnován skvělému Potrsmouthu, jeho historickým loděnicím a Royal Navy muzeu. Ještě před příjezdem jsme se zastavili ve starobylém městě Winchester, kde jsme si prohlédli krásnou historickou katedrálu a přilehlé okolí. Avšak Portsmouth Historic Dockyard byl zlatým hřebem dne. Ať už to byla prohlídka slavné HMS Warrior (1860), HMS M.33 z bitvy u Gallipoli a nebo nejslavnější HMS Victory, na které v bitvě u Trafalgaru padl admirál Nelson, užili jsme si skvělou podívanou na všechny věci, které v naší pevninské zemičce jen stěží uvidíme. Pondělí bylo ve znaku odpočinku od velkého cestování. Naším přechodným domovem se stal Bournemouth, který jsme důkladně prozkoumali – hlavě jeho pobřeží a místní letecké muzeum (a ano, měli tam i Vulcana, i když jen jeho příď). Po velmi podrobné prohlídce všech exponátů (které navíc byly pro návštěvníky volně přístupné) jsme se odebrali na pobřeží, které nás překvapilo svojí krásou. Zastávka ve Fish and Chips byla také nutná. Celé odpoledne jsme věnovali brouzdání po pláži a skončili jsme až ve večerních hodinách. Jedním slovem – Anglie. V té době už se však naše expedice chýlila ke konci. Na další den byl totiž naplánován návrat. Ale abychom ještě využili posledních chvil na ostrově, stavili jsme se na zpáteční cestě k přírodní památce Seven Sisters (křídové útesy na jižním pobřeží). Cestou nás trápily zácpy na dálnici i okeskách, aby taky ne – bylo 15. září, den, kdy Velká Británie oslavuje výročí konce Bitvy o Británii (letos 75 let). V tento den mělo být ve vzduchu na 40 Spitfirů a Hurikánů létajících po celém jihu, aby tak připomněli tuto událost co nejvíce lidem. Po příjezdu na místo na nás čekal ten známý a oprávněně skvělý pohled na bílé útesy jižního pobřeží. A nyní opět zasáhl Osud. Nad hlavama se nám přehnala letka Spitfirů (a poté ještě dvakrát společně s Hurricany a Mustangem). V tu chvíli jsem byl já společně s Tomem štěstím a hrdostí bez sebe a prožívali to určitě i ostatní. Přesně na den tohoto památného výročí jsme stáli na tom nejpříhodnějším místě a nad hlavama nám létaly krásy oblohy. Netřeba více slov... Jízda na letiště se nesla v uvolněném a spokojeném duchu, doprovázená radostí z toho, že vše vyšlo na 200%, a to i věci, které jsme neplánovali. Jen Spirit of Great Britain, což XH558 nese na svém čumáku, se neobjevil. Bůh ví, proč to takhle dopadlo. Ale naše expedice se vrátila v pořádku domů, spokojená a plná zážitků - a to je hlavní! (zapsal Ondřej Škarka, nafotili Pavel Šenk, Ondřej Škarka a Dušan Ritz)

 

Více fotografií z výletu najdete na http://pavelsenk.rajce.net

 

 Modellbrno 2015, Brno - výstaviště (19. - 20. června 2015):

ModellBrno se postupem času rozvinulo v patrně největší a nejočekávanější akci svého druhu v celém našem středoevropském regionu. Příprava show tohoto rozsahu je natolik náročná, že organizátoři museli, aby byli vůbec schopni vše s jejím konáním spojené zvládnout, přistoupit ke dvouleté periodicitě. I to možná u mnohých modelářů přispívá v eskalaci pocitů typu "těším se" či "nemůžu se dočkat" až do závratných výšin a k celkové atraktivitě akce (prim hrají samozřejmě zkušenosti s účastní na předchozích skvěle zorganizovaných ročnících), které se chce jednoduše zúčastnit každý. Nemohl tedy chybět ani náš klub. Vypisovat jednotlivé účastníky naší apolácké výpravy nemá v tomto případě smysl, nerad bych na někoho zapomněl. Jednoduše dorazil každý, komu to okolnosti byť jen malinko umožňovaly. Část z nás vyrazila už v pátek užít si večerní beforeparty přímo v areálu BVV. Byl čas vyložit modely bez tlačenic na stůl, něco s předstihem nakoupit a především se občerstvit do sytosti tak, aby byl večer co možná nejpříjemnější. Organizátoři navíc na dobu po setmění připravili pro účastníky ke shlédnutí velice vtipné tematické baletní představení, jež si slovy netroufám ani v hrubých rysech přiblížit, natož pak podrobněji popisovat. Výborný nápad i realizace, fotky snad řeknou více. Po ubytování v pozdních večerních hodinách jsme ještě vyrazili objevovat okolní restaurační zařízení, po jediné zastávce však zvítězila alternativa návratu na pokoj, kde jsme party uzavřeli kultivovanou a z filosofického hlediska hodnotnou konverzací při decentní konzumaci vybrané lihoviny. Ulehnutí v pozdních nočních či spíše brzkých ranních hodinách se naštěstí nijak výrazně na naší kondici neprojevilo, vyrazili jsme tedy naplno si užít naším koníčkem nabitý den. Na základně představované prezentačními stoly našeho klubu jsme postupně potkávali další členy výpravy dorazivší až v sobotu ráno, z ní pak následně vyráželi okukovat jak modely, kterých bylo tradičně přehršel, až nebylo v lidských silách shlédnout je všechny, tak sortiment výrobců a prodejců snad všeho, co má s plastikovou modelařinou něco společného. Těžko vyjmenovávat, čím vším se mohl člověk, kromě rozmluv s kamarády, zabavit. Možností organizátoři nabízeli mnoho, od klubových a SIGových stolů, přes workshopy, na nichž známí modeláři prezentovali vybrané modelářské postupy a techniky, soutěž "Drsňák roku", v rámci které si každý postavený model může klást za čest, že mohl být s veškerými poctami obřadně a za potlesku přihlížejících zničen, až po dynamické ukázky velkých modelů bojové techniky. Jednoduše vše svědčilo o tom, že se právě účastníme ModellBrna v té nejlepší kondici, ModellBrna přesně takového, jaké si jej všichni přejí mít a zažít. Část z nás měla již obligatorně potřebu uspokojit své chuťové pohárky v nedaleké indické restauraci. Před dvěma lety jsme ji objevili a od té doby jsme se těšili. Jídlo bylo opět výborné, jen z rychlosti obsluhy a kuchyně by prostší, světa neznalá duše odhadovala spíše gastronomické zařízení jihoevropského typu - jako by na nic nebyl vůbec žádný spěch. Nenechali nás však čekat navždy, a tak jsme, již pomalejší chůzí, dorazili zpět do haly právě ve chvíli, kdy se již vše pomalu blížilo k závěru. Byl to jednoduše opět zážitek, nadmíru spokojen byl snad každý. Držíme palce, taky i trošku sobecky, aby celý tým pořadatelů našel dostatek sil a entusiasmu k uspořádání dalšího ročníku této pro tolik lidí významné společenské události.  (zapsal Martin Glogar, nafotili Dušan Ritz a Libor Špůrek)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 Balejkův pohár a Memoriál Františka Louckého, Brumov-Bylnice (23. května 2015):

Po loňské minivýpravě do Brumova byla ta naše letošní dvojnásobná: jeli jsme dvěma vozy (Jirka s Tomem a Dušan s Tomem v jednom, Pavel, Martin a Son ve druhém), soutěžilo nás dvakrát více, dovezli jsme do soutěže možná dvakrát tolik modelů a myslím, že jsme zdvojnásobili i počet získaných ocenění. Leckoho by to svádělo k myšlence, že jsme si celou soutěž užili dvakrát tolik, než loni. To ale nebylo zkrátka možné - a je to vlastně dobře, protože loňský velmi slavnostní ročník už těžko nějaký další ročník této nám milé soutěže v budoucnu překoná. Nicméně, každé "brumovské" setkání je pro všechny modeláře, kteří na Balejkův a Louckého pohár kdy zavítali či zavítají, vždy slavnostní. Lesk této soutěži dodává přítomnost zástupců Svazu letců ČR a hlavně veteránů z RAF, pánů brigádního generála v. v. Emila Bočka, nositele Řádu Bílého lva (310. Sq. RAF) a plukovníka v. v. Aloise Dubce (311. Sq. RAF). Každý, kdo chce, se tak může s těmito úctyhodnými pány setkat, a co více, může se jich i na leccos zeptat. Jistě toho také spousta návštěvníků využila. Některým z naší výpravy na to však nezbyl čas, protože jsme pomáhali s bodováním modelů. Obzvláště ve dvaasedmdesátkových žácích se opět nasbíralo na dvě desítky modelů, kde prostě nešlo rozhodnout jinak, než poctivým obodováním všech letadel - nešlo zde vyselektovat několik nejlepších a ty obodovat, bylo to dost vyrovnané. Ostatně, stejnou situací si určitě prošli i rozhodčí v seniorských kategoriích letadel či v malé i velké bojové technice, kde to také nebylo jednoduché. Nebodující část naší výpravy navštívila centrum města a také Brumovský hrad. Celé dopoledne tak všem uteklo jako voda a přiblížilo se vyhlašování výsledků. Při něm jsme, jak jsem prozradil v úvodu, rozhodně nezůstali v pozadí a každý z nás si vydobyl nějaké umístění "na bedně" - v seniorských čtvrtkách se nám povedlo stupně vítězů obsadit dokonce kompletně. Třešničkou na dortu bylo získání speciálních ocenění Nejlepší Messerschmitt (já) a jedné ze dvou hlavních cen, Memoriálu Františka Louckého za spojenecký letoun 1/48 (Martin). Velmi milým počinem organizátorů byl miniaršík obtisků Spitfire Mk.IXc pana generála Bočka ve všech hlavních měřítkách, který pro všechny výherce vyrobila a věnovala firma AML - děkujeme! Doufáme, asi stejně jako pořadatelé a výrobce aršíku, že napřesrok v soutěži uvidíme malé, velké i největší Spitfiry s markingem NN-H, budeme je moci navzájem porovnat a uděláme panu generálovi radost... Snad některý z nich dovezeme i my! (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Beskyd Model Kit Show 2015 + MR žáků a kadetů ČR, Kopřivnice (2. – 3. května 2015):

19. ročník Beskyd Model Kit Show letos opět hostil Kulturní dům Kopřivnice. Díky vstřícnosti vedení a ochotě zaměstnanců KDK se pod jednu střechu vměstnalo i Mistrovství republiky žáků a kadetů v plastikovém modelářství. To byla příležitost pro modelářský potěr z Kopřivnice, aby ukázal, co v něm je. Do souboje s kvalitní konkurencí na Moravě nevídaných klubů, například KPM 359 "Šturmovik" Písek či KPM 19 Albatros, se pustili kopřivničtí Danek Madzia, Lukáš Tížek, Adam Zemánek, Kuba Rýc, Honza Buček, Šimon Kvita, Vojta Geryk a Martin Suchoň. Na zlaté medaile jsme letos sice nedosáhli, ale máme žákovského vicemistra Lukáše Tížka v kategorii II.c technika 1/72. K tomu přidáme bronzové Danka Madziu (žáci 1.b letadla 1/48), Šimona Kvitu (žáci II.c technika 1/72) a Adama Zemánka (kadeti 1.c letadla 1/72). Takže sláva vítězům a čest poraženým! Zpět z druhého patra KDK z Mistrovství žáků do hlavního sálu k Beskyd Model Kit Show. Proti loňskému roku bylo vidění zhruba o 200 modelů více a rozhodně bylo nač se dívat. Diváci se mohli kochat modely od letadel 1/144 až po funkční modely ponorek pana Gerži. Mimo soutěžní kategorie hodnocené systémem "líbí-nelíbí" byly k vidění i kolekce modelů. Třeba hasičská technika 1/87, krásná kolekce papírových formulí F1, či sbírka figur a bust Milana Kubáně. Napříč kluby všechny překvapila účast modelářů z daleké lotyšské Rigy. Pro MK Apolo byla jejich návštěva o to zajímavější, že zvláštní cenou ohodnotili modely našeho čestného člena Laca Hančára... Pokud návštěvníky unavily statické modely, mohli se přesunout před kulturní dům, kde prostor patřil RC modelům. Mezi nimi byl nepřehlédnutelný dálkově řízený mechanický kačer, prohánějící se v hasičském bazénku u fontány. V tatrováckém reklamním stanu mohli diváci sledovat práci stavební RC techniky. Kdo měl dost zmenšenin všeho druhu, mohl si okouknout jedny z nejrychlejších kamiónů Tatra ve výstavce soutěžní stáje Bonver Dakar Teamu Tomáše Vrátného. Po celou dobu Kit Show také "tvrdili muziku" napoleonští dělostřelci v čele s Vláďou Vaňáskem. Výstřely z jejich kanónu byly slyšitelné až na předměstí města… jistě k velké "radosti" pejskařů a maminek s kočárky. Co říci závěrem? Letošní ročník se dle mého názoru povedl. Snad tomu tak bude také v příštím roce, kdy kopřivnická "kitšou" přivítá modeláře už po dvacáté v řadě. (zapsal a nafotil Petr Koliba)

 

Více fotografií z MČR žáků a kadetů najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 Tomcat Trophy 2015, Fýdek-Místek (25. dubna 2015):

Modelářská soutěžní sezóna je v plném proudu a duben je asi nejnabitějším měsícem soutěžního roku. Jako každoročně jsme se rádi vypravili na Tomcat Trophy za kamarády do Frýdku-Místku a jako každoročně to bylo fajn. Letos pořadatelům udělaly radost zejména děti, které přivezly nebývale mnoho modelů do žákovských kategorií, jen v letadlech 1/72 jich nechybělo málo do dvaceti! Tradičně nabité byly také obě seniorské kategorie letadel a pak hlavně malé techniky. Inu, bylo se tak na co dívat - a rozhodčí měli nelehkou práci vše obodovat, o čemž jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Pro soutěžící byla opět v krámku u Otmara přichystána sleva na nákup, což někteří s radostí uvítali a nakoupili nějakou tu nezbytnost. Den se přehoupl do své druhé poloviny a bodování vrcholilo, nicméně na vyhlašování výsledků bylo ještě brzy. Ale i toho jsme se dočkali a po druhé odpolední hodině jsme již věděli, kdo byl oceněn. Sladké odměny v podobě krásných perníkových (a velice chutných) medailí jsme se dočkali i my, Apoláci, a to jak dospělí, tak naše klubové děti, kterým se v některých kategoriích podařilo dostat se na stupně vítězů. V každé z kategorií to byl boj o každou desetinu bodu a ti, kdož na nějaký "barevný kov" dosáhli, si jej tedy mohli cenit o to více (mně má perníková medaile vydržela celý týden, pak už jsem to nevydržel a doslova ji sežral). Po vyhlášení vítězů nezbylo než poděkovat pořadatelům, rozloučit se s kamarády a dojet v pořádku domů. Tam jsme si mohli, třeba na zahrádce se sklenkou nějakého dobrého moku v ruce, v končícím horkém, skoro letním odpoledni, řádně odpočinout a ještě jednou si v paměti přehrát pěkný den, strávený s kamarády koukáním na krásné modely a debatováním o všem možném i nemožném... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Mosonmagyaróvár 2015, Maďarsko (18. - 19. dubna 2015):

Modelářsko-relaxační víkend v maďarské Mošoni se pro nás již stal každoročně velmi očekávanou dubnovou událostí. Těšíme se vždy na vše spojené nejen s modelařinou, ale také na dobré jídlo a především na kamarády ze Slovenska, které v průběhu roku nemáme šanci často potkat. Tentokrát jsme v pátečním brzkém odpoledni vyrazili Marek a já se svými drahými polovičkami, Miloš a Libor se pak dopravili odděleně. Ubytování ve dvěma předchozími ročníky prověřeném hotelu jsme museli - i přes brzký pokus o rezervaci - tentokráte oželet, a tak nezbylo než nepohrdnout dalším z mnoha ubytovacích zařízení v tomto městě se nacházejících. Hotel se vyznačoval vpravdě originální dekorační linií, jejíž některé prvky nás ne-li zaskočily, tak alespoň pobavily. Dlužno však dodat, že nám po tři dny a dvě noci vyhrazené našemu pobytu poskytl komfortní zázemí. O žádný vážný problém jsme ani nezavadili, k tomu kuchyně v hotelové restauraci byla opravdu výborná. A na tom nám záleží vždy velice. Ve srovnání s reáliemi českých restauračních zařízení je Maďarsko zemí milovníkům kulinářství vskutku zaslíbenou. Nepamatuji se, že bych při četných návštěvách velkého množství tamních restaurací, které jsme za poslední čtyři ročníky realizovali, narazil na pokrm, který by nebyl kvalitně připraven a který by mi nechutnal. V tomto ohledu je to opravdu paráda. Snad se v příštích letech nepřesvědčím o tom, že jsem měl jen štěstí a jak moc jsem se mýlil... O kitshow jako takové je už těžké něco originálního napsat. Byla taková, jako vždy – jednoduše povedená. Modeláři vystavovali výsledky svého snažení (v drtivé většině na velmi vysoké úrovni), ať již v sekci soutěžní, tak klubové, prodejci se zase snažili pohlédnout až na dna našich peněženek – z igelitkového moře, které se na mě valilo při každém vstupu do nákupních prostor, usuzuji, že úspěšně. Akce tohoto typu sebou nese hojnou účast návštěvníků, a ani letošek nebyl výjimkou. Občas nebylo v některých místech k hnutí, což byly právě ty okamžiky, kdy je nejvhodnější vyrazit občerstvit se nejlépe pivním mokem nebo výbornou kávou, kterou bylo možné v miniautíčku zaparkovaném v přilehlém parku zakoupit. Této zásady jsme se také svědomitě drželi. Večery byly, opět již tradičně, vyhrazeny společným večeřím a následnému večírku naší česko-slovenské enklávy na hotelovém pokoji. Bez toho, abychom některého z nebohých a do té doby nic netušících ospalých hostů svým veselím rušili, by to snad ani nešlo. Domů jsme dorazili unavení, ale spokojení. I když počasí tentokrát nesvědčilo krátkým tričkům, koupání, ani dlouhému vysedávání pod širým nebem, užili jsme si maďarský výlet báječně. Opravdu stojí za to tuto událost navštívit. (zapsal Martin Glogar, nafotila Ahhyun Son)

 

 

 Velikonoční Prostějov, Prostějov (4. dubna 2015):

Po čtyřicetiletém výročí oderských modelářů slavili stejné výročí modeláři prostějovští. Tamní HKPM Prostějov oslavil čtyřicet let svého vzniku sice již na podzim roku loňského, ale letos na jaře oslavil zároveň kulatou čtyřicítku let pořádání vlastních soutěží plastikových modelů. Na slavnostním zahájení soutěže bylo vše patřičně řečeno, oceněno a zaznamenáno, díky zdravicím a dalším proslovům se pak zahájení trochu více protáhlo. Nu, nebylo to nic, co by nikdo nepřekonal. Jak uvítání skončilo, zaklaply se za soutěžními modely a rozhodčími nekompromisně dveře bodovacích místností a veřejnost se mohla věnovat "jen" nákupům, prohlížení nesoutěžní výstavy modelů či věnovat se vlastnímu programu. My si výstavku rádi prohlédli a jak můžete vidět i vy na první půli přiložených fotografií, i ve výstavce se nacházely krásné modely. V našem vlastním programu pak nechyběla návštěva a nákup v MN modeláři a dobrý oběd v pivovarském restaurantu U Ječmínka. Ani po návratu však ještě nebylo zdaleka dobodováno a tak jsme se pak vypravili ještě na kávu a něco sladkého s tím, že někdy do půl čtvrté je ještě času dost. Ovšem i když jsme se vrátili s časovým předstihem, vyhlašování výsledků již bylo v plném proudu a hlásila se různá ocenění za výstavu či speciální kategorie, zatímco se stále dokončovalo bodování letadel, kam stále nebyl ještě přístup. Trochu nás to zarazilo, ale bylo nám vysvětleno, že to je vstřícný krok k těm, kdož přijeli z daleka a potřebují jet domů. Během vyhlašování se pak otevřely i místnosti s dobodovanými modely a tak jsem ve snaze vyfotit modely před sbalením soutěžícími vyrazil alespoň obhlédnout letadla. Na bojovku jsem to už před balením nestihnul, tak se zájemcům o fotografie bodovaných kategorií bojové techniky omlouvám. Až na tuto drobnost byla soutěž povedená a modely byly tradičně krásné - a bylo jich hodně. Ocenění bylo také hodně, na některá jsme dosáhli jak my, tak naši nejmladší kluboví členové, kteří sice s námi nejeli osobně, ale jejichž modely jsme na soutěž dovezli. Na afterparty ke Koníčkovi šel za nás tradičně Roman s Liborem, ostravská klika spěchala domů k rodinám slavit Velikonoce, naši přespolní museli domů ještě o něco dříve a naše posádka měla cestou domů ještě domluvenou pracovní zastávku v Leteckém muzeu v Suchdole nad Odrou. Jedno je jisté - čtyřicítka hanáckých modelářů byla důstojně oslavena a my už teď víme jistě, že i napřesrok do jarního Prostějova zase přijedeme... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 XL. Oderský pohár, Odry (21. března 2015):

"Iksel" není jen lakonická univerzální odpověď trhovce na dotaz, jaké velikosti je barevný stan připomínající tričko, který právě držíte v ruce. XL znamená také "čtyřicet" vyjádřeno římskými číslicemi. Právě tolik let je klubu plastikových modelářů v Odrách a rovněž jejich tradiční (a pro nás zdomácnělé) soutěži Oderský pohár. Za klub se nás vypravilo oslavit jejich úctyhodné kulaté výročí celkem osm, přičemž jsme ještě vezli modely od dvou členů klubu. Na soutěži jsme viděli hned několik nových modelů, ať už vlastních, nebo cizích, a tak bylo nad čím debatovat a na co se dívat. Někteří z nás tradičně neudrželi peněženku v kapse a zakoupili si u tradičního Otmarova stánku něco nového do kitníku (už zase!). Pak jsme pomohli Oderským s bodováním a jak jsme své závazky splnili, vydali jsme se prohlédnout si výroční výstavu KPM Odry. Ta byla otevřena v podkroví Katovny, kde v krásném prostředí byly instalovány osvětlené vitríny s modely, fotografiemi a dalšími artefakty patřícími k životu místních modelářů již po čtyřicet let. K vidění byly jak historické, tak zcela nové modely. Rádi jsme se podívali na všechny, vždyť podobné jsme měli či máme všichni ve svých vitrínách doma. Na fotkách přinášíme jen menší část expozice, celou si ji můžete prohlédnout sami v oderské Katovně až do 25. dubna. Po tomto intermezzu jsme se přesunuli zpět na soutěž, kde jsme proklevetili zbývající čas do vyhlášení výsledků. Jsme rádi, že naše modely ani zde nezapadly a dosáhli jsme na nějakou tu medaili vlastně ve všech kategoriích, kde jsme se zúčastnili. Někde to bylo dost těsné a o to více jsme byli potěšeni. Cesta domů ubíhala ve výborné náladě, stejně jako proběhl celý den u kamarádů v Odrách. Přejeme jim hodně zdaru do dalších společných modelářských čtyřiceti let a těšíme se na shledanou na jedenačtyřicátých Oderských pohárech! (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 O poháry SVČ Luna Příbor, Příbor (14. února 2015):

Patnáctá soutěžní sezóna pro nás začala naplno opět příborskou soutěží. Je to nejbližší akce v sousedním městě a tak se nás tam zpravidla vypraví nejvíce. Letos jsem to nepočítal přesně, protože kromě dospělých klubových členů přijely ještě děti z kopřivnického kroužku se svými rodiči. Tradicí na této soutěži je představení horkých novinek firem Eduard, MPM či Mark I Models, nejinak tomu bylo také letos, kdy jsme detailně prohlíželi zejména dvaasedmdesátinové Avie B-534 od Eduardu. Tradiční je již také účast našeho Milana Kubáně, který mimo soutěž vystavuje své figurky. A do třetice se také stalo tradicí, že zástupci Svazu letců ČR - odbočky Příbor, se kterou úzce spolupracujeme - udělují cenu autorovi modelu, který se nějak váže k Československému letectvu. Letos let na simulátoru L-410 nebo Mi-171 vyhrál Petr Marek z Frýdku-Místku za svou již starší, ale stále krásnou Avii BH-9 1/48. Vypisovat všechny výsledky naší výpravy by bylo na dlouho, podařilo se nám dostat se na pomyslné stupně vítězů ve všech kategoriích, do kterých jsme dali modely a uspěly také děti z kroužku. I přes menší počet soutěžních modelů, než je na Příbor obvyklé, se první pořádná soutěžní sobota tohoto roku povedla, bylo pěkné nastartovat se po "zimním spánku" povídáním s kamarády a koukáním na krásné modely v příjemné atmosféře... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)