|
||||||||||||||||||||||
©
MK Apolo |
Vyberte rok:
Luž 2013, Lužické hory (12. - 13. října 2013): Pro letošní ročník své tradiční bodovací soutěže Luž se pořádající klub SPL Liberec rozhodl pro změnu místa konání. Po letech z kvalitativních i kvantitativních důvodů opustil "podvrcholovou" chatu Luž a přesunul celou soutěž do níže položených Heřmanic v Podještědí, konkrétně do komplexu České hospody (restaurace a depandance). A byl to výborný tah, vyšel na jedničku! Aby to však byla jednička s hvězdičkou, je třeba (alespoň z našeho pohledu) změnit značku čepovaného piva. Ale to je jen taková severomoravská malichernost... Na Luž jsme se moc těšili, plánovali jsme asi čtyři posádky, leč vše bylo jinak a v pátek vyrazila napříč republikou na cestu dlouhou zhruba 350 kilometrů jen dvě auta. První posádku tvořili tradičně Miloš a Miloš Völklovi s Markem Nováčkem. Druhou posádku tvořili Pavel Šenk, Jirka Jan a Martin Glogar. Od Chrudimi ještě večer dorazil náš kamarád a nový klubový člen Marek Hovorka, který cestou do Heřmanic (v Podještědí) navštívil ještě jedny - úplně jiné - Heřmanice (u Frýdlantu), samozřejmě neplánovaně. Jako správní kamarádi jsme si jej celý víkend za odměnu vesele dobírali, protože i nám se podařilo cestou lehce zabloudit (my se pro změnu projeli přes Mimoň a Noviny). Páteční počasí bylo škaredé a únavné, část cesty lilo jako z konve a viditelnost byla malá. V hospodě však nepršelo a dobrá večeře nám dodala potřebné síly na večerní pokec s přáteli, který jsme zakončili ještě potlachem na pokoji a spát šli nad ránem. Jelikož je Luž jedinou republikovou soutěží v samotném lůně hor, čekal nás sobotní detoxikační výšlap. V noci se vypršelo, venku bylo hezky, krásně se dýchalo a skupina pěti výletníků se po vydatné snídani vydala na cestu (k Pavlovi, Jirkovi a Markovi H. se přidali Michal "Švanda" Švandrlík se synem Michalem). Naplánovali jsme si okruh z Heřmanic přes zříceninu Sokol (Starý Falkenburk, 592 m. n. m.) k sousedům do německého Lückendorfu (stylová hospoda a barokní kostel) a na německo-český hraniční vrch Hochwald/Hvozd (749 m. n. m.) s kamennou rozhlednou a chatou, pak druhou stranou zpět. Okruh čítal lehce přes 20 kilometrů, zdolali jsme něco přes 700 metrů převýšení, spatřili čtyři malá divoká prasátka s jednou obří bachyní, kochali se přírodou, panoramaty i historickými budovami, ochutnali kančí gulášovku, české i německé pivo a při objednávání si navíc oprášili němčinu. Krásně unaveni jsme pozdě odpoledne dorazili zpět do Heřmanic, odpočinuli si, absolvovali vědomostní kvíz, pozorně prohlédli všechny soutěžní modely (někteří z nás pomohli i s bodováním) a pak se připojili s ostatními k zábavě, pokecu, bowlingu nebo biliáru. V neděli ráno jsme se sbalili a čekali na vyhlášení výsledků. Konkurence byla velká, ale díky modelům Miloše, Jirky a Martina jsme nakonec klubu ostudu neudělali a dostali se i "na bednu". Po vyhlášení jsme ještě dobalili modely, rozloučili se s kamarády a před dalekou cestou jsme se ještě šli naobědvat do pohostinné České hospody, čímž jsme se rozloučili i s ní. Jsme přesvědčeni, že se letošní ubytovací i soutěžní model osvědčil a Liberečtí zvolí stejné místo i pro příští rok, my se moc těšíme, že "ty správné" Heřmanice navštívíme i napřesrok (a třeba se tak konečně podíváme do Oybinu, kdo ví). Cesta domů utekla rychle a bez komplikací, počasí bylo hezké a docela slunečné. Radostně očekávanou zastávkou byla opět "růžová" hořická trubičkárna, kde jsme každý nakoupili hromadu mlsání, abychom si doma mohli i s ostatními připomenout, že letošní Luž byla zase moc prima... (zapsal Pavel Šenk, nafotil Pavel Šenk a Jiří Jan)
Memoriál W/O Pavla Pukančíka, Martin, Slovensko (14. - 15. září 2013): "Chceli byste vidiet špičkové modely slovenských modelárov? Tož to ste tu správne, vitajte chalani!" Asi tak by mohli kamarádi z Martina vítat příchozí návštěvníky na své soutěži a měli by na to plné právo. Letos se zde opět sešly nádherné modely letadel i techniky v nejrozšířenějších měřítkách a lidí přijelo také dost. Celou dobu bylo na co se dívat, s kým povídat, co nakoupit. A také co ochutnávat, v bufetu podávaná borovička byla naprosto skvělá, což tedy řidiči ocenili jen malinkou ochutnávkou, zato ti, co se jen vezli... Ech, co bych vám dále povídal :-D Z našeho deštěm smáčeného kraje jsme vyrazili ve dvou vozech, v jednom Dušan, Tom, Martin, Jirka a Pavel, ve druhém z druhé strany Miloš s Markem. Na místě jsme se z naší republiky potkali ještě s kamarády z Opavy, Karviné i vzdálené Chrudimi. Do města pod krásnými Martinskými holemi našli tradičně také cestu modeláři namátkou z Bratislavy, Trnavy, Nitry a Popradu. Dopoledne nám uběhlo jako voda, která padala ráno z nebe i na Slovensku, a bylo tu vyhlášení výsledků. Potěšilo nás, že jsme si neudělali ostudu a mezi špičkovými modely slovenských kolegů se zcela neztratili. Nejvíce se dařilo ve čtvrtkách Martinovi Glogarovi se zbrusu novým izraelským Spitfirem IXe, za kterého kromě prvního místa ve čtvrtkách bral i cenu "Gaba" Gačára za nejlepší Spitfire v soutěži, mezi spoustu krásných modelů ve stejné kategorii promluvil do pořadí dalším eduardím Spitfirem i Marek Nováček. Nejmladší člen výpravy Tom Ritz si také odnesl dvě medaile, za techniku i letadlo. Vyvrcholením soutěže bylo udělení ceny Sharp Best of Show, kterou za firmu Sharp Centrum Ostrava (a tak trochu i za náš klub) na této akci tradičně uděluje Miloš Völkl. Letos ji zcela zaslouženě získal Richard Kovalčík za svého nádherného Helldivera 1/72. Po vyhlášení jsme se přesunuli na Nezabúdku do Jasenskej doliny, kde pokračovala akce MEdzinárodným SImpóziem MOdelárov s tradičně dobrým pitím, jídlem a zábavou. Na noc letos (za nás) zůstali jen Marek s Milošem (a kamarádem Markem "z Japonska"), my museli večer domů, některé nás v neděli čekal perný pracovní den. Třeba nám to ale příští rok vyjde jako loni a zůstaneme, protože nálada na "Mesimu" se slovenskými kamarády byla vskutku epesní! Tož nabudúce dovidenia, chalani! A vďaka za krásnu sobotu! (zapsal a nafotil Pavel Šenk)
Zlínkit 2013, Otrokovice (7. září 2013): Doposud poslední Zlínkit proběhl - pokud se nepletu - v roce 2010 a nám se tenkrát ve Zlíně moc líbilo. Proto nás potěšila informace, že letos bude tradice soutěže po několika málo letech půstu obnovena. Organizátoři byli nuceni výstavu přemístit do nedalekých Otrokovic, což z pohledu návštěvníka nebyla vůbec špatná volba, naopak. Prostory tamní Besedy září novotou, jsou reprezentativní, dostatečně rozsáhlé a veskrze příjemné; jednoduše moc hezké. Jelikož jsou situovány v centru města, není k možnostem občerstvit se či si dát něco dobrého k snědku vůbec daleko. Z našeho klubu jsme vyrazili ve třech skupinách. V jednom autě se k Dušanovi přidal Pavel, Jirka a Martin, kteří sebou vezli modely nejen své, ale také modely dalších, dalším vozem dorazili Milan Kubáň a Honza Štědrý se svými figurkami a Ostravsko – Domaslavická sekce pak čítala Marka a Miloše. Ti vyrazili bez modelů, jen za příjemně strávenou sobotou. Na místě jsme se ještě potkali s Jirkou z Hranic a samozřejmě s mnoha dalšími kamarády... Celá akce byla precizně a promyšleně zorganizována, pohodlnou elektronickou registrací počínaje a již zmíněnými krásnými prostorami konče. Na modely, u nichž nikdy nebyla tlačenice, byť se jich nakonec sešlo bezmála 450, bylo na stolech místa dostatek. K pravé modelářské atmosféře přispívali také prodejci modelů a jiných modelářských propriet, u nichž bylo možné udělat si nefalšovanou modelářskou radost ve formě nového přírůstku do kitníku. Jak je dobrým a již zavedeným zvykem, nikoliv nevýznamnou část dne jsme strávili v restauračních zařízeních. Díky krásnému slunečnému dni a blízké možnosti posadit se přímo v Besedě v tamní příjemné městské kavárenské zahrádce, se sice svéráznou, nicméně zábavnou a milou obsluhou, se program ve formě pokecu nad dobrou kávou a tekutou zlatavou pozdní snídaní přímo nabízel. Člen organizačního týmu a náš velmi dobrý kamarád Víťa "Arccos" si také našel čas a doprovodil nás do nedaleké pizzerie, kde jsme dobře poobědvali a oběd zalili Zlínským ševcem, výborným místním pivem. Ostudu jsme v Otrokovicích se svými pracemi, myslím, také neudělali. Všichni z naší osádky získali nějaké to ocenění, někteří i více. Vítězství si ve své kategorii připsal také právě začínající modelář Lukáš Tížek, který moc hezky zpracoval Spitfira PR.XIX od Airfixu. K vyhlašování výsledků mezi námi zazněla snad jediná, a to opravdu velmi drobná připomínka. K přehlednosti výsledků by určitě přispělo, pokud by bylo u každého jména uvedeno, za který model byl modelář oceněn. Řada z nich totiž přivezla svých kousků více, jeden hezčí než druhý, ne vždy je navíc člověk schopen přiřadit si ke jménu konkrétní model na stole. Není to samozřejmě nic, bez čeho se nedá obejít, jen by to vyhlašování výsledků malinko zatraktivnilo. Celkově se nám na Zlínkitu opět velice líbilo. Výstava na z návštěvníkova pohledu vhodně zvoleném místě byla pečlivě zorganizována a myslím, že kdokoliv se jí rozhodl navštívit, ať již modelář, nebo laik, nemohl litovat. Bylo na co koukat. Příjemně strávený den jsme velmi vyvedeně zakončili na návštěvě u Dušana, jemuž i jehož drahé polovičce Blance tímto ještě jednou převelice děkujeme za nádherné pohoštění! :-) (zapsal Martin Glogar, nafotil Dušan Ritz)
SIAF 2013, letiště Sliač, Slovensko (31. srpna 2013): Loňský SIAF nás nalákal k letošní návštěvě. Ptáte se proč? Letos pořadatelé slíbili ještě větší taháky než v minulém roce, tak jsme si přáli, ať vše dobře dopadne. Za prvé, ať klapne doprava. Byly to zbytečné obavy. Stejně jako minule jsme s Ondrou jeli s Láďou Závadou, který potvrdil, že je klidný a spolehlivý řidič. Za druhé, ať nám vyjde počasí. Předpověď byla optimistická, čekali jsme, jestli se rosničky trefí. Trefily A do třetice, jestli se pořadatelům opravdu podaří zajistit vše, co slíbili. A to se povedlo! Letos totiž slíbili skvělou kolekci warbirdů v sestavě Spitfire Mk.XVI, P-51D Mustang, F4U Corsair a Jak-3! Dalším velikým lákadlem byla skupinová akrobacie španělské Orlí hlídky (Patrulla Águila) na strojích CASA C-101 Aviojet a ukrajinská Su-27UB. Je vašim přáním vidět bezchybnou leteckou akrobacii? Tak to pro vás přiletěli Martin Šonka a Zoltán Veres na Extrách 300 a Dušan Šamko na Pittsu S-2. Nejen o příznivce letectví bylo postaráno, neboť i pozemní síly našly na letišti svůj kousek místa. OSSR (Ozbrojené sily Slovenskej republiky) se prezentovaly kolekcí pozemních vozidel včetně impozantního odpalovacího vozidla raket kompletu S-300. Zajímavé, ale my přijeli kvůli letadlům... :-) Na letecké stojánce nás upoutaly málo vídané francouzské průzkumné Mirage F.1R a ukrajinská Su-25. K vidění byl i izraelský bezpilotní prostředek Heron. Transportní letectvo reprezentovaly letouny CASA C.295 a An-26 či L-410UPV. Bohužel jsme nikde neobjevili SOKO G-2 Galeb, který byl organizátory rovněž inzerován. Škoda, je to málo vídaný stroj. Sotva se podařilo projít kolem ploch určených pro statickou ukázku, letmý pohled na hodinky nám připomněl, že se blíží dynamické ukázky. A bylo se věru na co dívat. Pořadatelé sice mírně improvizovali a přehazovali ukázky, ale to nikterak nesnížilo jejich atraktivitu. Začalo se hezky od nejstarší techniky. První světovou válku připomněly UL Sopwith Strutter a Fokker E.III Eindecker, které předvedly efektní simulovaný souboj s výstřely slepými patronami a s kouřovou vlečkou "sestřeleného" E.III. Dále poněkud modernější MiG-15UTI předvedl, že v rukou kvalitního pilota létá jako akrobatický speciál. Efektní byl slavnostní průlet česko-slovenského letectva ve složení slovenský L-39 a česká L-159, druhou dvojici tvořil slovenský MiG-29UB a český JAS-39C. Pětičlennou skupinu uzavírala slovenská An-26 s výsadkem. Po dosednutí výsadkářů s vlajkami účastnických států se představil s dynamickou ukázkou MiG-29AS. Po té jsme viděli prvního očekávaného warbida F4U Corsair. Je to impozantní stroj! Jako protiklad k němu působily Extry 300 a Pitts S2. Popis jejich akrobatických sestav se dá shrnout do dvou slov – dech beroucí! Škoda jen, že Zoltán Veres při prvém nízkém průletu položil celkem hustou dýmovou clonu a pak létal za ní, pro fotografy to nebylo zrovna ideální. Z vrtulníků se nám představili Bö-105 se svou akrobatickou sestavou, rakouský S-70 Blackhawk, slovenský Mi-171 a český Mi-24/35. Vrcholem programu byla naprosto perfektní skupinová akrobacie španělské Patrulla Águila. Krása za SLOVENSKÉHO(!) komentáře španělského spíkra! Zdatně jí sekundovalo vystoupení italského Pioneer teamu a bezmotorový balet L-23 Super Blaník, které "bačují" Očovští bačovia. Nesmíme zapomenout na další historické válečníky: P-51D předváděl hloubkové útoky velmi realisticky a dokazoval, jak nebezpečné byly tyto stroje pro válečnou vlakovou přepravu. Spitfire předvedl akrobatickou sestavu s elegancí sobě vlastní a Jak-3 udivoval svou hbitostí. Piloti současných strojů JAS-39 či F-16 se nenechali nijak zahanbit a dokazovali, že i se současnou technikou je akrobacie možná. Polské Su-22 zase napodobily P-51 a předváděly útoky na pozemní cíle v páru i jednotlivě. Slovenský L-39 a česká L-159 ukázaly možnosti cvičných strojů při sólové akrobacii. V kategorii bojových letounů ovšem největší pozornost budil ukrajinský Suchoj Su-27UB. Stroj impozantních rozměrů a nepřehlédnutelné elegance. Už při forsážním startu demonstroval výkon motorů a dále následovala dynamická sestava, kterou bychom očekávali spíše od mnohem menšího letadla. Piloti Sůčka jasně ukázali, že je to stroj nejen pohledný, ale i schopný nádherné akrobacie či ostrého manévrovacího boje. Parádní číslo! Už z výše napsaného je čtenáři jasné, že to byla mimořádně zdařilá sobota. Jen si neodpustím kritiku několika drobností: místy se komentátorům ztrácela nit a mluvili trošičku nekonkrétně a mírně "z cesty". :-) Další drobnou pihou na kráse bylo parkováni Su-27UB. Stála velmi daleko od běžných diváků a na statice ji nebylo možno vyfotit a pokochat se její technickou krásou na rozdíl od warbirdů, které stály hned u vstupu. Loni jsme si pochvalovali disciplínu řidičů při odjezdu ze záchytného parkoviště, letos tomu však bylo právě naopak. Slovenská police naštěstí vše profesionálně zvládla a my jsme bez kolize opustili parkoviště a posléze i kolonu. Závěrem jen upozorním, že se Letecký den na letišti Sliač konal u příležitosti 69. výročí vzniku Slovenského národního postání. Napadá mne velký otazník – když byl tento nekulatý ročník velmi povedený, jaké překvapení si na nás připraví pořadatelé na příští rok? Necháme se překvapit a už teď se těšíme! (zapsal a nafotil Petr Koliba)
Muzeum městyse Suchdol nad Odrou, Suchdol nad Odrou (27. července 2013): Díky doporučení našeho klubového Nestora pana Langera jsme se rozhodli navštívit blízké muzeum letecké a válečné expozice v muzeu městyse Suchdolu nad Odrou. Náš emeritní náčelník nám dal tip na rozsáhlou sbírku artefaktů z tvrdých leteckých i pozemních bojů , které probíhaly v okolí Suchdola v letech 1944 a 1945. Protože jsme klub nejen modelářský, ale i sportovní, rozhodli jsme se výlet pojmout jako cyklistickou vyjížďku. Účastnili se: Pavel Šenk, předseda Dušan Ritz a jeho syn Tom, Jirka Jan, Danek Hruškovský, Ondra Škarka a Komisař; v Suchdole se k nám přidal Martin Glogar, který dojel na kole z Mankovic. Kromě tohoto "jízdního oddílu" přijel svým vozem i pan Langer. Při příjezdu k budově muzea nás zaujali "miniřopíky", miniaturní střelecké kryty. U nich je vystaven horní pancíř tankové věže. Protože jsme ve valné většině modeláři zabývající se letadly, mylně jsme si mysleli, že se jedná snad o kus věže z Pz.Kpfw.V Panther. Zasvěcený místní kurátor sbírek nás však vyvedl z omylu. Jedná se o stropní pancíř věže z IS-2m zničený Panzerfaustem v nedalekém Pustějově! Pak jsme se už věnovali převážně jen letecko-archeologickým sbírkám. Docela nás šokoval jejich rozsah a detaily, které jsme objevili (samozřejmě s pomocí personálu muzea). Kde jinde máte možnost vidět znak Škodových závodů odlitý na bloku motoru Mercedes Benz DB-605A? Mimo zbytků DB-605 jsme mohli srovnat precizní výrobu hvězdicového čtrnáctiválce BMW-801 (z FW-190), který působil téměř dojmem uměleckého nástrojářského díla, s motory z opačné strany fronty. Takový Klimov VK-105PF (z Pe-2) či Mikulin AM-38F (z Il-2) má poněkud jinou filozofii, jsou to ryze účelové konstrukce bez zbytečných kudrlinek pro masové nasazení... Kromě motorů a vrtulí jsme viděli i hlavňovou výzbroj letounů druhé světové války, kanóny a kulomety německé, americké či sovětské. Nejen stroje jsou v muzeu vzpomenuty. Klub letecké historie odvedl skvělou práci. Ke strojům, které nalezli, dohledali často složitými cestami jména a osudy osádek. Expozici leteckých bojů doplňují nálezy po pozemních bojích a není zapomenuto ani na historii československých legií v bojích první světové války. Rozsah expozice je impozantní a členové Klubu přátel Suchdolu (sekce vojenské historie) slibují, že budou pokračovat ve své práci dále. Po návštěvě muzea jsme si v blízké restauraci dali oběd a chystali se k návratu do Kopřivnice. Když tu nastala drobná komplikace. Při odjezdu od restaurace Komisař zjistil, že má něco přilepeno na zadním kole. Při bližším ohledání byl (namísto obligátní očekávané žvýkačky) zjištěn připínáček obřích rozměrů! Díky tomu, že propíchl bezdušovou pneu, vzduch ucházel pomalu a bicykl zůstal pojízdný. Celkem v klidu jsme dojeli k Martinu Glogarovi do Mankovic. Martin se projevil jako výborný hostitel, čehož "pojízdnější" členové výletu využívali a relaxovali při pohledu na Komisaře, který v potu tváře opravoval defekt svého stroje. Po zdařilé opravě už panovala jen ta nejlepší nálada. Martin nám ještě předvedl svou pracovnu a pak jsme vyrazili skutečně směrem k domovu. Po cestě nás však Dušan přesvědčil, že je příliš velké horko na jakoukoliv další činnost a že nejlepší, co můžeme udělat, je jet se ještě zrelaxovat k němu. Nikdo nebyl proti, takže jsme pokračovali lehkou zajížďkou do Mořkova. Dušan nás pohostil výtečnými mořkovskými klobáskami a našel i něco proti žízni... Se zapadajícím sluncem v zádech jsme dorazili večer spokojeni domů s našlapanými téměř sedmdesáti kilometry v nohách. Závěrem velmi doporučujeme všem zájemcům o historii návštěvu suchdolského muzea. Klidně na kole, jako jsme to udělali my... Info o muzeu najdete na www.muzeumsuchdol.cz (zapsal Petr Koliba, nafotil Pavel Šenk a Dušan Ritz)
Veškovské křédlo, Vyškov u Brna (13. července 2013): V letošním roce byla účast apoláků menší než v předchozím roce. Z Kopřivnice vyrazily do Vyškova dva vozy – Jarda Hruškovský jel s Dankem (spolu s nimi jela i jeho manželka Lea a hafan Andy), Pavel Šenk vzal do vozu Komisaře (plus jeho Martinu a malého Lukáše, pro kterého bylo Véškovské křédlo soutěžním debutem). Kromě nich přijel ještě Dan "Skřivan" Křivánek od Popůvek a Víťa "Arccos" Výmola, který dorazil od Zlína na kole... Naše cesta do Vyškova je hodna zaznamenání. Před startem našeho výletu se oba "piloti" Jarda a Pavel dohodli, že jako první pojede Jarda a osádka druhého vozu navigovat nemusí. Díky tomu jsme měli možnost prozkoumat pod Jardovým velením okolí Kroměříže. Nejprve jsme si mysleli, že Jarda bloudí z neznalosti terénu, pak že je to jeho zlomyslnost a nakonec jsme při průjezdu Kroměříží objevili ceduli s nápisem "Bitva". Jardova dcera Verča tam účinkovala ve skupině historického šermu a tak se zbytek rodiny chtěl asi přesvědčit, jestli tam skutečně je :-) Tato zajížďka nám však nikterak náladu nezkazila, prostě jsme se za hezkého oblačného počasí projeli prosluněnou Hanou. Netušíme, jak se posádka Výškovského muzea domlouvá s "rosničkami" krásné počasí, ale opět nás nezklamalo. Ani letos nás déšť nezahnal, sluníčko pěkně připalovalo. Modely byly před jeho paprsky ukryty pod hangárem a modeláři mohou vyhledat stín u bufetu, nebo pod křídly majestátných Il-14/Av-14 nebo Il-28. Aby netrpěli hladem a žízní, připravili pořadatelé tradiční občerstvení. Čas korzováním po muzeu a prohlížením "exponovaných" exponátů příjemně ubíhal a přiblížilo se vyhlašování; s ním i udílení prestižní ceny Veškovského křédla. Před tím byli ocenění Danek za hezkého dvaasedmového Albíka a malý Luki za průzkumného Spita PR.XIX. Hlavní cena letos putovala na Slovensko do rukou Vlasty Rezníka za scratchbulilt Štefánikova dvouplošného Caproniho. Jenže nějaký "šotek" nanosil na hlavní cenu - křídlo z MiGu-23 - ovládací plochy z Il-14 a díky této sabotáži vítěz křídlo neuzvedl, neodnesl k bráně areálu a proto pořadatelé mohou pomalu chystat další ročník, kdy se někdo další může pokusit křídlo MiGu vlastními silami odnést. Určitě nebudeme sami kdo napřesrok dorazí, abychom se o tom na vlastní oči přesvědčili... (zapsal Petr Koliba, nafotil Petr Koliba a Pavel Šenk)
ModellBrno 2013, Brno - výstaviště (21. - 22. června 2013): Akce, na které nemohl náš klub chybět - tak to přesně bylo ModellBrno 2013 - největší modelářská výstava v České republice. Hlavní pořádající KPM Brno vsadil na osvědčený pavilon B na výstavišti. Díky tomu měli modeláři k dispozici bezbariérové, vzdušné, prosvětlené - a co je hlavní při letních teplotách - klimatizované prostory. Brňáci vtipně rozdělili půdorys pavilonu na několik částí. Největší díl tvořily stoly s vystavenými modely. Dále byl vyhrazen prostor pro klubové výstavky a poslední díl zabrali prodejci a občerstvení. Apoláci využili nabídky pořadatelů a připravili klubovou expozici, jíž vévodila rozsáhlá kolekce techniky v měřítku 1/87 Jirky Jirmana. To, že je letošní modelářský rok rokem "Spitfajra", bylo vidět už při vstupu do výstavní haly. Kolegům z Brna se podařilo zapůjčit a vystavit maketu tohoto legendárního stroje v měřítku 1:1. Letoun je to vskutku elegantní a jako velmi netradiční poutač přitahoval oči návštěvníků. Nás Spitfajří šílenství rozhodně neminulo a bylo to vidět i na naší klubové výstavě, kde jsme vystavili Eduardí Spity 1/48 v různých stupních rozpracovanosti a zbarveních. Na stánku Eduard nás čekal další Spitfajr, tentokráte tekutý - točené či lahvové speciální Eduardí pivo Bernard "Mark IX“. Výborný nápad - i když teklo pomalu a moc pěnilo! Tím jsme se dostali k občerstvení, které bylo letos lépe organizováno než v roce 2011, fronty se zkrátily - ale ne o moc. Bonusem bylo, že pořádající kluby (Brno, Prostějov a Bratislava) zorganizovaly "before párty", kdy po odpolední páteční instalaci klubových výstavek a zhlédnutí workshopů programu ModellBrno XXL jsme se přesunuli před výstavní pavilon, kde jsme dlouho do noci klábosili s kolegy a kamarády, ochutnali grilované pochutiny a hasili žízeň po parném dni. Jedinou pihou na kráse byly večerní chroustí nálety. Pořád jsme je museli ze sebe oklepávat. Velkou výhodou bylo parkovaní našich aut přímo v areálu BVV a blízkost našeho příjemného ubytování v Garni hotelu, asi dvacet minut pěší chůze od Výstaviště. V sobotu pak naplno vypuklo vystavování, soutěžení, setkávání, klábosení, focení, nakupování a všechny další oblíbené činnosti s ModellBrnem spojené... Den velmi rychle uběhl a bylo tady vyhlášení oceněných modelů. Náš předseda bohužel nestihl postavit Spitfire Mk.Vc 1/48 do kategorie "Top Masters". Škoda, protože v dané konkurenci pouhopouhých dvou modelů by se určitě výborně umístil :-) Vavříny tak sbírali jiní - třeba Laco Hančár v kategorii sportovních letadel se Zlinem Z-50. Za svého akrobatického krasavce získal "Cenu práce" od MK Mariánské Lázně. Oceněni byli v hlavních kategoriích Martin Glogar, Honza Petr, Pavel Šenk a Miloš Völkl. Po tomto vyvrcholení dne následovalo opatrné balení modelů, nakládání aut a cesta domů. Ta proběhla bez komplikací a nic nám tudíž nezkazilo náladu z nádherného modelářského víkendu. Byla by veliká škoda, kdyby byl letošník ročník ModellBrna posledním, jak bylo proklamováno předem. Velmi si přejeme, ať hlavní pořadatel KPM Brno nabere síly, ať se to s areálem BVV dobře vyvrbí a za dva roky se může tato oblíbená akce opakovat. Byla by totiž velká škoda ztratit výjimečné evropské setkání modelářů v srdci Moravy. Snad tedy na shledanou na ModellBrnu 2015! Držíme vám palce! (zapsal a nafotil Petr Koliba)
Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net
Balejkův pohár a Memoriál Fr. Louckého, Brumov-Bylnice (18. května 2013): K poslednímu květnovému týdnu neodmyslitelně patří tradiční bodovací soutěž v Brumově-Bylnici. Místní Valašský klub plastikových modelářů se skvěle stará o pohodovou domáckou atmosféru - paní Novákové děkujeme za výtečný guláš a frgále a mužské části rodiny Nováků za výtečnou slivovici. O ní bude ještě řeč. Na letošní ročník vyrazily posádky tří vozů: Dušan a Tom Ritzovi s Martinem Glogarem, Libor Špůrek svezl Ondru Škarku a Komisaře, Jarda Hruškovský jel s Dankem, svou paní a Kubou Bartoněm. Kromě svých modelů jsme vezli i modely členů kroužku plastikových modelářů při DDM Kopřivnice. Cesta proběhla bez nesnází, jen jsme pozorovali houstnoucí temná mračna. Asi hodinu po začátku soutěže se snesla hustá přeháňka, ale po ní se vyjasnilo a zbytek dne byl krásný. Po meteorologickém odbočení se dostáváme k vlastní soutěži. Jako už tradičně bylo k vidění množství hezkých modelů. Převahu letos měly modely letadel. Tvořily více než 2/3 z celkového počtu. Bohužel i zde byl letos citelný úbytek modelů v žákovských kategoriích. Je to škoda, protože pořadatelé měli připraveny hezké ceny. Tímto se dostáváme k našim úspěchům. Hlavní cenné trofeje Memoriálu Fr. Louckého a Balejkův pohár získali čelenové MK Apolo. Dušan Ritz byl odměněn za krásného Spitfira Mk.XII 1/48 a Martin Glogar za Curtisse P-40B 1/72. Oba si kromě pohárů odnesli i láhev výtečné slivovice. Mimo tyto hlavní ocenění bodoval i Vojta Geryk s modely bojové techniky a Ondra Volný se Spitfirem 1/48 a MiGem-15UTI 1/72. Oceněn byl i Danek Hruškovský za Albatrose L-39 1/72. Kromě cen z bodovací soutěže byli naši mladí členové klubu oceněni i členy Pobočky Svazu letců Brno a osobně jim gratulovali letci - veteráni plk.v.v. Boček (310. stíhací peruť RAF) a plk.v.v. Dubec (311. bombardovací peruť RAF). Letce potěšilo, že stavíme letadla, která sami pilotovali, nebo která sloužila v čs. letectvu, případně byla vyráběna v naší republice. Stručně a jasně řečeno – Valašský klub plastikových modelářů v Brumově-Bylnici pořádá kvalitní soutěž s výbornou atmosférou a vzácnými hosty. Rozhodně její návštěvu doporučujeme i vám! P.S.: abychom jako klub opět nebyli pomlouváni jistými závistivci, že si jako rozhodčí rozdělujeme ceny sami sobě, pořadatelský klub to vyřešil smíšenými komisemi rozhodčích. Žádnou z nich netvořili jen Apoláci, ale vždy i další rozhodčí z jiného klubu. Tím bylo hodnocení modelů objektivní a nikdo si nemohl stěžovat, že byl snad Apoláky poškozen. (zapsal Petr Koliba, nafotil Petr Koliba a Ondřej Škarka)
Beskyd Model Kit Show 2013, Kopřivnice (4. - 5. května 2013): Na rozdíl od předchozích ročníků se letošní Beskyd Model Kitshow vrátila do osvědčených prostor Kulturního domu Kopřivnice. To byl z modelářského pohledu největší klad. Na akci byl patrný velký rozdíl mezi modelářskou výstavou a doplňkovými akcemi. Na výstavě byl bohužel viditelný citelný úbytek modelů. Po dlouhé době bylo k vidění cca 850 modelů (zdaleka ne všechny soutěžní), přestože jsme byli v minulosti zvyklí na počty přes 1000 modelů! Že by se na tom podepsala kolize termínů s výstavou v Tovačově, nízká informovanost modelářských klubů, či další aspekty? To si musí přebrat pořadatelské Sdružení BMKS. Zato doprovodný program byl letos velmi povedený. RC technika znatelně posílila počty. Venku před kulturním domem jezdila kolová vozidla, ve vstupní aule probíhala bitva RC tanků, okořeněná hlasitými výstřely. Před KDK byla ještě jedna velice zajímavá atrakce. V přenosném hasičském bazénu předváděli své RC krasavice lodní modeláři. Zaslouženě budili velikou pozornost, která zastínila i vedlejší výstavku klubu vojenské historie či airsoftovou střelnici. Diváky čekalo ještě jedno překvapení. V KDK byla letos poprvé k vidění i modelová železnice. Tři předváděná kolejiště byla obsypána nadšenými diváky celé dva dny. Ale zpět ke kitařině a papírovým modelům. Letošní ročník byl slabý, i co se týče klubových výstavek a prezentace SIGů (výstavek zájmových skupin modelářů). Že by opět selhala komunikace mezi pořadateli a kluby? Ovšem i přes nízké počty byly k vidění hezké modely. V letadlech odborníky modeláře zaujal zejména Vašek Novák se svým Pe-3, v pozemní technice Ladislav Lacina s BTR-80 vezoucím výsadek. Ve skromné výstavce papírových modelářů kraloval Robert Bartoň s nádhernými dakarovskými speciály. A jak dopadl na domácí půdě MK Apolo? Výstavy jsme se zúčastnili se ctí... Ze seniorů byli oceněni Dušan Ritz, Lonestar, Randalf, Milan Kubáň a Honza Koliba. Mezi mládežníky vynikli Kuba Rýc, Vojta Geryk, Martin Suchoň a Patrik Duraj. Celkově na nás letošní ročník zanechal spíše smíšené pocity. Akce se vrátila do oblíbených prostor, ale znatelně ubyl počet vystavených modelů, vystavujících modelářů i prodejců. Jsme zvědavi, jestli příští ročník zastaví klesající tendenci, nebo bude pokračovat? Snad ne, to by byla velká škoda. (zapsal a nafotil Petr Koliba)
Tomcat Trophy 2013, Fýdek-Místek (27. dubna 2013): Do Frýdku-Místku jezdíme rádi, protože víme, že nikdy neodjedeme s prázdnou. Nehovořím teď o oceněních, ale o tradiční návštěvě modelářského krámku Tomcat Model, kde vždy (rádi) nakoupíme o něco více, než jsme předem zamýšleli. Patří to prostě k této soutěži, stejně jako pohodová atmosféra a kvalita soutěžních modelů. Letos se sešel za poslední léta asi rekordní počet dvaasedem v seniorské kategorii a tak měli rozhodčí velmi nelehký úkol a své "honorářové kafe a párek" si rozhodně zasloužili měrou vrchovatou. Dětské kategorie tak plné bohužel nebyly, spíše naopak. A tak se stalo, že naši žáčci si opět odvezli většinu cen. V nabité konkurenci se ovšem blýskli také naši senioři, kde jejich modely svedly mnohdy lítý boj, aby jejich autoři obdrželi vysněnou odměnu - perníkové medaile. Touto sladkou tečkou celá soutěž spořádaně skončila a účastníci se mohli rozjet do svých domovů, těšíce se na další ročník povedeného setkání (nejen) s kamarády z Frýdku-Místku... (zapsal Pavel Šenk, nafotil Dušan Ritz a Pavel Šenk)
Mosonmagyaróvár 2013, Maďarsko (19. - 21. dubna 2013): Již koncem loňského roku mne kluboví kolegové přesvědčovali, že letos do Mošoně musím s nimi vyrazit. Proto jsem souhlasil, přestože to nakonec někteří "přesvědčovatelé" vzdali a tak jsme s Martinem Glogarem zůstali sami (do Mošoně ještě dorazili z klubových kolegů Marek Nováček, Jan Petr a Miloš Völkl - pozn. red.). Protože ubytování již bylo zamluveno, nezbývalo nám než vzít naše drahé polovičky sebou. Vyrazili jsme již v pátek dopoledne a po nepříjemné a deštivé cestě po dálnici D1 a D2 jsme dorazili do prosluněné Mošoně. Po ubytování jsme vyrazili na prohlídku města a večer ochutnali i lahodné maďarské víno. V sobotu po snídani Martin přihlásil své modely a já se věnoval již okukování výsledků snažení známých i méně známých modelářů. Poněkud mě překvapilo, že přejímka trvá celé sobotní dopoledne, kde se soutěžící mnohdy museli prodírat davem prohlížejících. Vzhledem k nevelkému množství nachystaných stolů se přibývající modely neustále po stolech posouvaly a myslím, že se některé ani nevešly do vymezeného prostoru dané kategorie. Dav houstl a kyslíku ubývalo, tak jsem se vydal do vedlejší budovy, kde byli soustředěni prodejci. Koupěchtivých snad bylo ještě více, burzou jsem tedy pouze proběhnul. Aby byla uspokojena i něžnější část výpravy vydali jsme se na prohlídku nedalekého Györu. Nedělní dopoledne uteklo jako voda a po výborném obědě jsme se sbalili a Slovenskou (mnohem kvalitnější než naší) dálnicí D1 dorazili domů. Mé hodnocení - velké množství modelů na poměrně malém prostoru, zkrátka, předchozím ročníkům Modellbrna se to nevyrovná... (zapsal Jiří Jan, nafotil Jiří Jan a Martin Glogar)
Model Karviná 2013, Karviná (13. dubna 2013) První dubnovou soutěží, kterou jsme letos navštívili, byla Model Karviná. Pořádající klub neměnil místo pořádání soutěže, takže jsme opět zamířili do Krajského střediska volného času Juventus. Tolik o scéně a přejděme k obsazení – do Karviné zamířily soutěžně osádky dvou vozů. První měla tyto členy Randalf, komisař a Ondra Škarka (+ Spitfire 1/144 Pavla Šenka + modely členů kroužku při DDM Kopřivnice), druhou tvořila rodinná dvojice Dušana a Toma Ritzů. Kromě nich ještě akci navštívili naši členové Miloš Völkl a Milan Kubáň, kteří ale nesoutěžili. Letos byla Karviná ve znamení SiGu "What-If?", neboli setkání nadšenců tzv. alternativní historie, kdy si modeláři vymýšlí historické události, konstrukce techniky i její fiktivní zbarvení. Kolekce byla nepřehlédnutelná a úroveň vystavených modelů byla vysoká. Kolikrát i zkušení modeláři málem naletěli a považovali fiktivní zbarvení za pravé, tak precizně byly provedeny. Další krásná podívaná byla na papírové modely soutěžních kamionů Rally Paris-Dakar a na skupinku hasičských vozidel. O oživení soutěže se ještě postaral Milan Kubáň se svou kolekcí figur a bust. Mimo ně byly ještě k vidění modely lodí od Libora Gajdáčka a díky výročí prvního letu člověka do kosmu i modely vesmírných plavidel. Jako zpestření soutěže zacvičily své vystoupení malé mažoretky. Model Karviná je tradiční bodovací soutěží, takže zpět k soutěžnímu klání... Popravdě řečeno, letos zklamali Ondra s Komisařem. Své modely nedovezli, fungovali jako nosiči a baliči modelů kluků z kroužku a vypomohli pořadatelům jako rozhodčí v kategorii letadel. O to více zazářil předseda Dušan. Putovní pohár Memoriálu sgt. JUDr. Rudolfa Lifczice sice letos neobhájil, ale pro změnu získal Putovní pohár bojové techniky. Pavlův "odznáčkový" Spitfire Mk.IXe získal první místo v kategorii 1.d. O větší překvapení se postaral Randalf. V úterý poštou obdržel balíček se stavebnicí Spitfire Mk.IXc 1/48 od firmy Eduard a do soboty (za tři noci !!!) ji velice solidně postavil, což mu vyneslo velice pěkné čtvrté místo v 1.b. Navíc jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, že Eduard opět posunul laťku kvality svých krásných stavebnic. Dalším krásným Spitem byla pro změnu verze Mk.XII, se kterou Dušan získal zlato v kategorii 1.b. Kluboví benjamínci Martin Suchoň a Vojta Geryk zvítězili v kategorii 1.b resp. 1.c mladších žáků, junior Milan Mende získal bronz mezi seniory (!) v bojové technice kategorie II.a. Z kroužku modelářů při DDM Kopřivnice jim zdatně sekundoval Sebastian Kvapil svým prvním místem v bojové technice II.c. Z pohledu kopřivnických soutěžících se jednalo o další z velice povedených soutěží. Jen mne jako vedoucího kroužku modelářů mrzí, že se některým soutěžícím nelíbí, že vozíme modely kluků v zastoupení tzv. "proxy". Pravidla Svazu modelářů České republiky to přeci umožňují, tak toho využíváme. Organizovaná přeprava více dětí na soutěž je totiž ze zákona velice problematická... (zapsal Petr Koliba, nafotil Petr Koliba a Ondřej Škarka)
Velikonoční Prostějov a Prostějovská 72, Prostějov (30. března 2013): Jak netradičně začít o tradiční akci? Nebudeme sklouzávat k bulváru a hledat za každou cenu senzaci; představovat prostějovskou soutěž je nošením dříví do lesa. Přesto neuškodí krátký místopis – naši prostějovští kolegové opět využili reprezentativních prostor Národního domu. Je to výhodné místo i z důvodu blízkého parkoviště pro mimoprostějovské výpravy, jako byla třeba ta naše. Apoláci se poskládali do osádek tří aut. Předseda Dušan nalodil (nebo naložil?) svého Toma, Ondru Škarku, Martina Glogara a Komisaře. Marek Nováček přivezl Miloše Völkla a Pavla Šenka . Řidičem posledního vozu byl Roman Kresta, který přivezl Libora Špůrka a Danka Hruškovského. Kromě této početné výpravy jsme přivezli ještě modely kluků z kroužku při DDM Kopřivnice a podívat se přijel i Skřivan s rodinou. Bohužel s námi letos nevyjel náš "emeritní Náčelník" Václav Langer, tím pádem nikdo neohrozil Jiřího Zeleného z Brněnce v Renta Cupu. Tímto jsme se dostali k popisu vlastní soutěže. Hanáci mají to štěstí, že mají k dispozici celé první patro Národního domu a tím pádem mají možnost rozdělit modely podle kategorií na letadla a bojovku a zajistit tak klid a dostatek prostoru rozhodčím. Mimoto mají návštěvníci dnes již "samozřejmý bonus" v podobě bohatě zásobených prodejních stánků a hlavně výstavky nesoutěžních modelů. Nesoutěžní model neznamená, že je nějak méněcenný, ale že ho autor nepřihlásil do bodovací soutěže. Letos byly k vidění opravdu krásné modely letadel i bojové techniky. Ve výstavce byly nepřehlédnutelné například čtvrtkový peruánský Su-25UBK či Westland Wessex nebo v 1/72 výstavka Drakenů a MiGy-23. Milovníky civilní techniky potěšil model okruhového superbiku či modely formulí. Laikům se velice líbila dioráma se "zakomponovanými" hospodářskými zvířaty. Zato odborné návštěvníky a soutěžící daleko více zajímaly modely hodnocené za zavřenými dveřmi. Tady byly po obodování k vidění moc pěkné kousky a rozhodčí to neměli vůbec jednoduché. V královském měřítku 1/48 byla nepřehlédnutelná An-2 oceněná Prostějovskou odbočkou Svazu letců, Spitfire Mk.XII našeho předsedy Dušana či krásné Phantomy II v obou měřítkách. V kategorii 1/72 budil zaslouženou pozornost P-3C Orion Vládi Seidla, nebo zimní kamufláží opatřený Po-2. Okouzlující byl i Morane Saulnier "L", který měl navzdory měřítku 1/72 nádherně zpracované detaily včetně výpletů. V kategorii Bojové techniky byla radost pohledět na pětatřicetinovou Tatru 6500 (neboli pro Wehrmacht vyráběnou T-111). Další fantasticky zpracovanou Tatrou byla T-805 v měřítku 1/72 od Tomáše Hrdličky. V konečném zúčtování jsme jako klub získali 21 cen! Oceněnými byli předseda Dušan, Marek Nováček, Pavel Šenk, Randalf, Martin Glogar. Mezi mládežníky získali ocenění Ondra Škarka, Danek Hruškovský, Vojta Geryk a Milan Mende. Trochu škoda jen, že náš borec Tom Ritz soutěžící v gurmánské soutěži "Jak Hanáci jijó tvargle" zapadl hluboko ve startovním poli - i když vlastně přeci jen uspěl, protože coby první a jediný mladistvý účastník porazil i některé seniory! Příště se musí holt lépe připravit a dlouhodobě trénovat konzumaci tvarglí a piva (samozřejmě nealkoholického!), nejlépe za běhu... Co napsat na závěr? Prostějovská soutěž patří do zlatého fondu bodovacích soutěží, kde se schází dobrá modelářská parta a panuje výborná nálada. Když k tomu připočteme reprezentativní prostory a možnost výborného stravování, je jasné že se na místo činu určitě vrátíme. (zapsal Petr Koliba, nafotil Petr Koliba, Ondřej Škarka a Pavel Šenk)
Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net
Učitel roku 2012, Kopřivnice (27. března 2013): "Kopřivnice
(dam) - V předvečer dne učitelů bylo oceněno jednadvacet nejlepších
pedagogů minulého roku. Pedagogičtí pracovníci z mateřských, všech
základních, obou uměleckých i jediné zdejší střední školy a také
pracovníci domu dětí a mládeže si vyslechli slova uznání a díků za svou
práci a z rukou vedení města obdrželi nejen přání dalších tvůrčích sil do
své práce, ale také drobné dárky...
(celý článek zde)" Tohle konstatování v místních médiích by mohlo minout členy našeho klubu bez povšimnutí, ostatně jako asi každým rokem. Nebýt jednoho velkého HALÓ! O to se postaral Komisař, který byl vybrán ze všech externích spolupracovníků DDM a oceněn coby vedoucí zájmového kroužku plastikových modelářů. A oceněn byl právem, vždyť v kroužku pod jeho vedením vyrůstá hned několik plastikářských nadějí, děti se nadprůměrně umisťují na různých regionálních i celostátních soutěžích a kromě několika mistrů republiky vyrostli v kroužku (a našem klubu) také dva "mistři světa", kteří se v letech 2011 a 2012 nesmazatelně zapsali svými vavříny na Scale Modelworld v anglickém Telfordu. Panu bakaláři Petru "Komisaři" Kolibovi blahopřejeme k takovému uznání od vedení našeho města i DDM, přejeme mu mnoho chuti a sil k další práci a děkujeme za vynikající reprezentaci našeho modelářského klubu! (zapsal Pavel Šenk, foto Kabelová televize Kopřivnice - kliknutím na obrázek zobrazíte videoreportáž KTK)
Oderský pohár, Odry (16. března 2013): Ani letos kopřivnická výprava neminula tradiční modelářské klání v Odrách. Slovo tradiční nebylo použito jen tak do větru, protože se letos jednalo o 38. ročník Oderského poháru. Soutěž se konala na tradičním místě v objektu bývalého DDM nyní SVČ Juventus. Obavy pořadatelského klubu se naštěstí nepotvrdily, nový provozovatel domečku je modelářům nakloněn a pořádání soutěže jim umožnil. I když jsou Oderské poháry komorním modelářským setkáním, nebyla nouze o hezké modely. Jen nutno upozornit, že jsou v Odrách vypsány pouze letecké kategorie podle pravidel SMČR, bojovkáři mají smůlu. Ve velmi přátelské - můžeme říci až domácké - atmosféře proběhlo hodnocení ve vypsaných kategorií i divácké hodnocení doplňkové kategorie "klubové" soutěže pro modely UH-60 "Black Hawk" a jeho derivátů 1/72. Z kopřivnické výpravy stanuli na stupních vítězů Martin Glogar, Pavel Šenk i Komisař, oceněny byly i modely kluků z modelářského kroužku při DDM Kopřivnice, které jsme vezli s sebou. Tady na tomto místě se chvilku zastavím. Je velká škoda, že se z místních soutěží vytrácí vystavovatelé a soutěžící v dětských kategoriích. Většina organizátorských modelářských klubů je na soutěže dobře připravena organizačně i materiálně (má pro dětské účastníky dostatek cen). Škoda, že malé modeláře nemotivuje možnost vidět konkurenci z jiných klubů či kroužků, nebo možnost vyhrát hezkou stavebnici. Bylo by dobré, kdyby žáci a junioři odhodili ostych, potlačili lenost, odtrhli se od svých "fejsbůků" a vyrazili občas porovnat výsledky svého modelářského snažení se svými konkurenty. Sledovat stavby na Modelfóru z pohodlí domova je sice fajn, ale živý pokec nad modely na soutěži je mnohem lepší. Oderský pohár můžeme jen doporučit a doufáme, že se soutěž vydrží nejméně do svého jubilejním 40. ročníku! (zapsal Komisař, nafotil Pavel Šenk)
14. Pardubický Kit Salon, Pardubice (23. února 2013): Do Pardubic zástupci našeho klubu pravidelně nejezdí. Letos však přišel Marek s nápadem zajet se podívat i do tohoto kouta naší republiky, a nabídl dalším případným pasažérům modelářský výlet. Jeho nabídky jsem nakonec využil jen já. Cestu nám zkomplikovalo počasí, které se rozhodlo obšťastnit nás přívaly nového sněhu, ráno i odpoledne při cestě zpátky. Marek si však s nimi bravurně poradil a vše v pohodě zvládnul. Zde si dovolím malé zamyšlení. Nepochopil jsem, proč musela přijít prakticky největší sněhová kalamita za celou zimu, aby do dvou dnů všechen sníh zase poslušně roztál do poslední... (zde nechť si každý doplní vhodný přívlastek dle svého gusta sám; já svého favorita mám) ... vločky. Inu, hloupá příroda :-) Přes vrtochy počasí jsme i se zastávkou na obligátní kafíčko dorazili s předstihem oproti původnímu plánu. Pardubický Dům kultury poskytuje prostory velkorysé, místa na vystavené modely i pro prodejce bylo dostatek. Zato bistro s občerstvením, nealkoholickým i alkoholickým, bylo trvale v permanenci. Potkali jsme se s kamarády, pro některé starými známými, pro jiné novými, zkouknuli, jakými přírůstky zimní modelářské období k obdivování přispělo, a neminuli ani prodejce – zde bylo dostatečných teprve několik koleček tam a zpět :-) Pardubice nám také, díky Markovi Hovorkovi, dopřály gastronomický zážitek. Z nabídky české, čínské a indické kuchyně padla volba neomylně na poslední jmenovanou. A nebylo proč litovat, právě naopak. K více či méně známým kulinářským terminům jako kari nebo tandoori jsme konečně mohli přiřadit i pravý nefalšovaný indický (tedy alespoň doufáme) obsah. Mňamka. A Marek nedal jinak, museli jsme podrobit naše zažívací trakty ještě jednomu chodu, tentokrát v podobě dezertu v nedaleké, vzezřením i celkovou koncepcí vpravdě prvorepublikové kavárně. A milá obsluha k tomu, to je vždy žádoucí bonus. Další trefa do černého. Horká čokoláda, ať již se zmrzlinou, nebo bez... i když nebylo kam, přesto se vlezla. Někteří ji proložili cheesecakem, ale opravdu jen někteří. Hádejte, kdo si nedal :-) Před vyhlášením výsledků zástupci pořádajícího klubu zorganizovali vikingské představení, do kterého byli zapojeni, tu s větším, jindy s menším nadšením, také náhodně vybraní jedinci z publika. Oddychl jsem si, že to nepadlo na mě, neb bych byl nucen ztropit výtržnost v podobě zcela nekompromisního odmítnutí jakékoliv participace mé osoby :-) Ale jinak to bylo představení zábavné. Po něm následovala tradiční tombola, v níž se mezi modeláři, kteří na výstavní stoly něčím přispěli, losovalo o dvousetkorunové poukázky uplatnitelné u přítomných prodejců. Po vyhlášení výsledků jsme vyrazili směrem na východ. Určitě povedený výlet. Příjemná akce se spoustou krásných modelů a zásobených prodejců, společně s výborným obědem a vybranou společností pohodově strávená sobota. Za nezištné poskytnutí doprovodných fotografií velice děkujeme Milanu Pospíšilovi z Old Eagles Čáslav a Zengovi z Žerotína. My dva, netuše, že budeme pověřeni tvorbou reportáže do naší klubové kroniky, jsme ani fotoaparát nevytahovali (lenoši jedni, příště se polepšíme). (zapsal Martin Glogar a Marek Nováček, nafotil Milan Pospíšil a Zenga)
O poháry SVČ Luna Příbor, Příbor (16. února 2013): Tak už máme letos za sebou naši nejbližší soutěž - O poháry SVČ Luna Příbor. Příborská soutěž je léta takové naše místní modelářské "derby" mezi pořádajícím klubem Tora Příbor a kopřivnickými Apoláky. Slavnostní punc soutěži dodává, že je nejdéle trvající nepřerušená modelářská soutěž na severní Moravě. Letošní ročník měl pořadovou číslici 34 a v rámci něj proběhl jubilejní 25. ročník soutěže o Juniorský pohár. Příborská soutěž je i takovou vstupní branou do soutěžních klání pro naše nejmenší z modelářského kroužku při DDM Kopřivnice. V letošním roce dominovala účast modelů v leteckých kategoriích, v pozemní technice jsme zvyklí na větší počty modelů. Nevadí, příští rok to bude určitě lepší. Mimo bodovací soutěž jsme měli možnost prohlédnout a osahat si horké novinky z dílen Eduardu, MPM, Special Hobby a Azuru prezentované na Norimberském veletrhu hraček a modelářského vybavení. Letošní nezajímavější představenou novinkou byl bezesporu Spitfire Mk.IX 1/48 z dílny Eduardu. Nádherné výlisky zcela určitě potěší všechny stavitele tohoto krásného letadla. Velký dík posíláme Karlu Čvančarovi za seznámení s touto horkou novinkou. Ale zpět k soutěži. Ani letos jsem nevyšli naprázdno. Spíš naopak. V kategoriích žáků malí modeláři z Kopřivnice chodili pro ceny nejčastěji a třešničkou na pomyslném modelářském dortu bylo získání Juniorského poháru Ondrou Škarkou. Mládežníkům zdatně sekundovali Martin Glogar s Dušanem Ritzem, jenž k našemu překvapení zvítězil i v kategorii bojové techniky, kterou se normálně "nezdržuje" a byl oceněn Svazem letců Příbor. Kromě velmi vydařené soutěže chceme pochválit i velmi chutný guláš, který nám navařila dámská obsada SVČ Luna. Byla to zkrátka zase jedna správná modelářská sobota a všem kdo chyběli vzkazujeme, že udělali velkou chybu... (zapsal Petr Koliba, nafotil Pavel Šenk)
Veřejná soutěž, Havířov (26. ledna 2013): Letošním "otvírákem modelářské sezóny" pro MK Apolo byla opět veřejná soutěž v SVČ Asterix Havířov. Letos se nám kryl termín soutěže s termínem konání prezidentských voleb. Díky tomu, že SVČ Asterix figurovalo jako volební místo, se soutěž odehrávala v jiné klubovně, než jsme byli zvyklí. To byla jen nepatrná komplikace. Jinak vše probíhalo bez zádrhelů. V průběhu soutěže jsme si už tradičně odskočili na nákup do havířovské MPMky a doplnili své modelářské chemické laboratoře či sklady stavebnic. Letošní soutěž byla obsazena hezkými modely (nepřehlédnutelná byla kategorie letadel 1/32 kde byl k vidění krásný F-4 Phantom II Honzy Skalky, dokonalý DeHavilland DH-4 Pepy Šimonka či důstojný B-25 Mitchell p. Bartoše). O to víc nás těší, že kopřivnická výprava ve složení předseda Dušan + Tom Ritzovi, Komisař, Ondra Škarka + skoro místní Robert Szwarc (kteří navíc vezli modely členů kroužku modelářů při DDM Kopřivnice) neodjeli s prázdnou. Dušan svým výkonem potvrdil, že ne nadarmo je naším předsedou – získal zlato v kategoriích 1.c a 1.b. Z kroužku byl nejúspěšnější Vojta Geryk, kromě něj bodovali i Milan Mende, Martin Suchoň a Patrik Duraj. Krátce řečeno, havířovskou soutěží jsme odstartovali další maratón modelářských akcí a doufáme, že se nám bude dařit i nadále. (zapsal Petr Koliba, nafotil Ondra Škarka)
|